Kam Jsem Se To Jen Poděla?

30. listopadu 2016 v 11:54 | Fibian
Když jsem se před chvílí rozhodla tento článek napsat, tak jsem ani netušila, že se mi bude dnešní téma týdne tolik hodit. Osud? Vesmír? Ilumináti? Kdo ví.

After all this time?
Always! Akorát jinak, nejsem Severus a nemiluji Lili Potterovou. Jsem jen prostě pořád tady, akorát už ne jako "Angry Young Woman," ale jako "Vidlička v polévce."
Takže jsem vlastně dál než Severus, ha. (Sorry.)

Tak tedy... Asi si mě nepamatujete, ale před rokem jsem tu mívala skoro každej článek, co jsem napsala (a napsala jsem jich tak 5) na titulce. Pak jsem se rozhodla odstěhovat, i se svýma neúspěšnějšíma článkama. Tady je moje nová adresa, kde teď sídlím:

www.vidlickavpolevce.blogspot.cz


Tak mě navštivte, pokud máte náladu na trochu bezbožného sarkasicky-laskavého humoru.
 

Co se děje?

6. února 2016 v 19:30 | Fibian
Kam zmizely články? Kam jsem zmizela já?

Pryč. Proč?
Zdá se mi, že se nikam nemůžu posunout. I přesto, že jsem napsala článků celkem málo, tak se pět z nich dostalo na titulku. To byla skoro polovina.
No a? říkáte si...
Jsem moc vděčná za přízeň a kladné ohlasy. Ale tady na Blog.cz mě nic nečeká... Tedy myslím žádnej džob. Možná nepíšu dost suprácky, možná je to něco jiného. Kdo ví. A jdu právě zjistit, co je tou příčinou. Proto jdu pryč.

Stěhuju se na tolik proklínaný blogspot. A články jsem si vzala s sebou.
Možná, že se tam ztratím, je tam přece tolik dobrých lidí. Uvidím, posléze poreferuju.
Tady pro mě není místo. Jako rozjezd to tu bylo dobrý, ale já to nechci dělat jen pro radost, chci to dělat sobecky pro prachy prestiž.

Omlouvám se, že to říkám, ale mám trošičku pocit, že je to tu neobjektivní, co se týče propagace blogů. A tím nechci říct, že si myslím, že jsem boží a všichni mi křivdí, to ani v nejmenším. Možná, že fakt nejsem dost zajímavej bloger. Na blogspotu není taková komunita jako tady, je tam mnohem těžší se prosadit... Když se jim nelíbím dost tady, jak se můžu prosadit tam? Prostě to naivně zkusím.
Nehodím se sem. Mám pocit, že pokud tu neukážu fotenku svého ksichtíku a nebudu psát pikanterie ze svého života, tak si ani neškrtnu.
A takový typ blogera já nejsem.
Chci psát vtipný kousavý články, chci psát taky hudební recenze, a, světe div se / věřte nevěřte, chci mít taky blog o módě (to jste nečekali, co? Jo, "dělám" do módy. Tak přece ten ksichtík chci ukazovat! Ach, jak dekadentně narcistní.)

Tak se tu mějte.
Pak vám řeknu adresu nového blogu.
Žijte blaze!

Fibian

Návrat K Sobě Samému

13. prosince 2015 v 23:52 | Fibian |  Pro Mladé a Neklidné
Vrátit se k sobě samému je mnohdy jediným způsobem, jak se najít.
Život je jedna velká krize.
Pěkně si to sepišme:
 


Konec Tvůrčí Pauzy

11. září 2015 v 13:41 | Fibian
Vážení a milí!
Vyhlašuji konec svého odmlčení. Trvalo to víc jak půl roku, ale vyplatilo se to. Úspěšně jsem dostudovala a nyní ubíhá můj poslední měsíc, kdy mám oficiálně status studenta.
Těšte na první popauzový článek, který bude zároveň prvním letošním regulérním článkem.

Líbající

Ještě jsem neřekla poslední slovo...

16. února 2015 v 21:26 | Fibian
ani v nejmenším.
Ale už jsem neřekla nic dobré tři měsíce. Brrr.
Proč?
Škola.
Vysokoškolské studium v posledním semestru je psychicky velmi náročné. Jsem doslova vyžvejklá. A to teprve dnes ten poslední semestr začal. *jásá nadšením*
Články budou...
Ale zatím nemám čas.
Díky za pochopení! A těm, co nade mnou ještě nezlomili hůl, děkuji za čtenářskou věrmost (i když nebylo v poslední době co číst, žeáno).

Zpověď Věčného Outsidera

2. listopadu 2014 v 22:53 | Fibian |  Pro Mladé a Neklidné
Někdy to v životě dopadá tak, že vidíme sotva na krok.
Byla jednou jedna osoba... A ta Vám těď poví svůj příběh:

Jediný Den, Který Můžeme Změnit, Je Zítřek.

19. října 2014 v 23:47 | Fibian |  Esejíčky rozličné
...A TO TÍM, ŽE ZMĚNÍME DNEŠEK.

Co?

26. září 2014 v 13:47
Přiznávám, že jsem to tu zanedbávala dost dlouho. Ale když jsem se sem dnes náhodou podívala, málem mě kleplo. Můžete mi říct, jak se to stalo, že mi u článku o kolejním životě jen tak připinklo přes 30 komentářů? :D
Z nějakého neznámého důvodu mi nefunguje Toplist, takže nevím, odkud to všichni přišli.
Kdyby mi to někdo osvětlil, byla bych mu vděčná.

Pět Let S Maturitou

9. června 2014 v 22:55 | Fibian |  Střípky Ostré Života Studentského
Dnes je to přesně pět let, co mám maturitu.
Víte, co je velmi zvláštní? Když je vám patnáct, tak pět let je opravdu hodně dlouhá doba, ale jak překročíte hranici devatenácti let, tak se čas neuvěřitelně zrychlí a pět let zas tolik neznamená. Spousta věcí se změní, ale vy si jedete ty své zajeté koleje. Samozřejmě, že dost často vám na trať spadne větev nebo celý strom, ale vy už jste na takové komplikace tak zvyklí, že nehnete ani brvou.
Asi je to normální, ale my, dvacátníci, tohle zažíváme poprvé. Proto si nad tím mneme plnovousy a krčíme obočí.
Zkrátka nemůžu uvěřit, že už je to pět let.
Ve čtvrťáku jsem si představovala, že za pět let už budu opravdu stará. Ale já si připadám pořád mladší a mladší. Jestli to tak půjde dál, tak brzo to dotáhnu do jeslí.
Po maturitě máte pocit, že víte všechno.Pokud jdete na vysokou, vystřízlivění bolí. Ale náraz lze zmírnit známým typem večírků na koleji, tzv.chodbovicí či patrovkou.

Toto polokulaté výročí ale asi neoslavím, protože je zrovna zkouškové.
Zachvátila mě však nostalgie. Jako by to bylo včera, co jsem psala na svůj starý blog dlouhý výlev o tom, jak ta střední škola ychle utekla. No, musím uznat, že dneska ta nostalgie byla o něco menší. Během vysokoškolského studia se ze mě stal tak trochu cynik. Ono to asi jinak nejde, aby si člověk udržel duševní zdraví.

Výročí vybízí k bilanci. Alespoň malilinkaté.
Za těch pět let jsem se k oboru, co jsem studovala, vrátila opravdu málokrát. Moje karierní dráha je teď úplně jinde. Krom toho jsem běhěm těch pěti let asi šestkrát změnila barvu vlasů (což je málo, na střední to bylo ještě víckrát). Taky jsem vyzkoušela milion nových věcí, vystřídala asi pět spolubydel, přečetla dvě tuny knih, sponzorovala České dráhy (v jejichž dopravních prostředcích jsem potkala mnohé exoty a vedla výživné konverzace (někdy i beze slov). Mezi mé další úspěchy patří třeba ztráta soudnosti a také významný posun v technické úrovni kytarové hry.
No a taky jsem si zamilovala studentský život. Je to opravdu výjimenčná doba v životě člověka, váš mozek i ledviny jsou ještě měkké, tak je toho třeba využít.

Tak docela jsem se nepodřídila akademickému nátlaku. Vždycky se prostředím raději nechám inspirovat, než násilně přetransformovat.
Tím chci říct, že pokud mezi vaše idoly patří Beyonce a Lady Gaga, tak je tam klidně nechte, i když k nim přidáte Shakespeara, Einsteina, Masaryka, či další významné osobnosti oblíbené v akademických kruzích.
Třeba i vašeho oblíbeného profesora. Je to autentičtější a přinejměnším excentrické, což je též v kurzu.
Akorát nevím, jak by jejich plakáty vedle sebe vypadaly na stěně vašeho studentského pokoje. I když se vaši kolegové budou pošklebovat, tak vězte, že oni mají podobné úchylky, jen tomu říkají guilty pleasure.

Zpět k mému osobnímu výlevu.
Co je se také změnilo, jest to, že vůbec nemám představu,co bude za dalších pět let. Né že bych si na střední budoucnost malovala nebo dokonce linkovala, ale přece jen tam nebylo takové neznámo jako teď.
Budu se na to dívat jako na výhodu.

Na závěr bych tedy jen řekla, že když se podívám na výsledek těch pěti let (tedy právě tento okamžik se všemi věcmi jsoucími), tak jsem moc spokojená.
A v to jsem skoro ani nedoufala.

Kontakt

31. prosince 2013 v 23:32 | Fibian
Chcete mi napsat?
Směle do toho:

mladanastvana@seznam.cz

Těším se na zprávy! :) I na ty negativní, tak se toho nebojte :D

NEBO mě můžete též kontaktovat přes formulář "Zpráva autorovi", který se nachází vlevo pod odkazem na archiv. Pokud si vyberete formulář "Zpráva autorovi" a chcete, abych Vám odpověděla, nezapomeňte na sebe napsat kontakt!! Pokud si ovšem přejete mě pouze anonymně šikanovat, tato možnost je pro Vás ideální.

Kam dál